Víte, co je nejlepší na práci redaktora na Dětské scéně? Máte jídlo. První den jsme dostali koblihy. Měli jsme taky kávovar a varnou konvici a taky pečivo a obložený talíř s různými uzeninami, sýrem a zeleninou. Druhý den se nic moc nezměnilo. Ráno posledního dne jsme přišli do kuchyňky a bylo tam různé sladké i nesladké pečivo k snídani. Vzala jsem si tedy kapsičku s povidly a šla do redakce dumat nad tím, co budu to dopoledne dělat. Po pouhých pár minutách sezení mi bylo navrženo, abych šla na dětský diskusní klub, kde se toho dne mělo diskutovat o představeních z předchozího večera. Po krátkém váhání jsem tedy šla. Dorazila jsem a bylo to vážně super, jenže… Jenže. Tak ošklivé slovo. Tedy, když se použije například ve větě: Spadnul ze skály, jenže tam byl strom, a tak se zachránil. tak nemusí být zase tak špatné. Jenže jenže v tomhle případě špatné bylo. No a proč? Protože jsem o tom diskusním klubu nemohla napsat. No a proč jsem o něm nemohla napsat? Protože to za mě udělali lektorky a hlavní redaktor. Nezlobte se na mě. Já za to nemůžu. Dobře, dobře. Vynahradím vám to. Napíšu o divadelní dílně, co vy na to?
Vešla jsem do redakce, sbalila si svoje saky paky do kabelky, vzala jsem z kuchyňky párek v těstíčku a za stálého přikusování párku jsem vyrazila do kina Vesmír. Přečkala jsem další rozcvičku recitátorů a mohlo se jít na věc. Recitátoři začali recitovat. Tedy, ale až po proslovu, který se každý den opakoval a jednou byl dokonce i dvakrát. V celostátním kole je zvláštní, že vám skoro všichni recitátoři přijdou skoro stejně dobří. Jsou si rovni. Můžete se s recitátorem druhé kategorie stejně tak dobře bavit o jeho textu jako s recitátorem čtvrté kategorie. Jsou tu děti ze třetí kategorie, které by se mohly měřit s těmi z čtvrté. Rozdíl je v tom, že čím vyšší kategorie, tím víc vážnějších a smutnějších textů. Několik těch vážných, smutných i veselých mám v živé paměti. Vážné a většinou smutné byli třeba: Leonardo, Drama aritmetiky, Kostka cukru, Výběr z hindské poezie, Vrány, Dveře a Skřípavá pohádka. Pak tu byli ty veselé: Kterak si vypůjčit sirku, Čaj a káva, Sestra, Stížnost, Jak být už na škole oblíbený a tiché šlapací království. A bylo tu i pár vážno, smutno veselých. Tracyho tygr, Skladatelův den, Vajíčko, Bílej šnek, Bubi blues a Mírumilovný lemur. A DOKONCE tu byl jeden vtipně děsivý. Ťuk, ťuk. Mně se tyhle texty líbily všechny. Hlavně obdivuju Báru, která měla strašnou trému a zapomněla text, ale přesto měla odvahu se po přestávce vrátit, a nakonec zarecitovala výborně. Ale co ostatní diváci? Jak těm se to líbilo?
Štěpánka (12 let)
Největší dojem na mě udělal Mírumilovný lemur. Recitátoři se moc nezasekávali, a to i jejich odvaha čelit trémě na mě udělalo dojem.
Zuzka (21 let)
Byla jsem nadšená ze všeho, protože mi přijde, že to není soutěž, ale je to inspirování se a setkání. Je vidět, že tréma zapracovala, ale v průběhu se uvolnila a myslím, že si to všichni užili. Jak diváci, tak recitátoři.
Tak, to bude asi všechno. Děkuju za pozornost a doufám, že jste si to na Dětské scéně užili. Mějte se hezky a doufám, že se ještě někdy setkáme. Na shledanou, na viděnou, na slyšenou, ahoj, čau…
Rózi