Hyperaktivní, sympatické a přátelské děti v rozmezí 10-11 let. Skvělá parta. Všichni se mi hezky představili a potřásla jsem si s nimi rukou, strávila jsem s nimi přibližně deset minut rozhovorem a když jsem pak odcházela, objímali mě na rozloučenou. Takhle by to podle mě ve skupině dětí mělo vypadat.
Text pro ně vybrala paní učitelka. Rozhodovali se mezi hodným klukem a příběhem o Natálce, který si vybrali z důvodu, že je štvalo to, že jsou všichni pořád na mobilu. Doufají, že si jejich rodiče konečně uvědomí, že si jich mají víc všímat. Nacvičovali nejdřív půl roku. Moc jim to prý nešlo. Pak přišel Covid a oni museli přejít na Skype, takže nemohli nacvičovat. Před přehlídkou se rozhodli, že to přece jen zkusí a během dvou dnů celé představení docvičili. Navíc jim ještě odešly tři děti a oni si museli rozebrat jejich repliky. Říkali mi, že to bylo hodně těžké změnit. Dnešní hraní pro ně byla příležitost se zase sejít s kamarády, protože, jak mi řekli: „My jsme sehraný tým, my jsme Hopáci.“ Většina z nich je spolu už 7 LET! Mají i svůj vlastní pokřik, ze kterého vás ve chvíli, kdy celé odpoledne něco děláte a už je šest večer, pěkně bolí hlava.
Rózi