Všem recitátorům jsme položili čtyři shodné otázky: 1. Proč jste si vybrali svůj text a o čem podle vás je? 2. Jaké výhody a nevýhody pro vás mělo recitování online a natáčení na kameru? 3. Co pro vás při takové práci bylo nejnáročnější? 4. Co byste si přáli, aby se vám povedlo při přednášení naživo?
(Na titulní fotografii jsme zachytili lektorky dílen pro sólové recitátory Ivanu Sobkovou a Zuzanu Sobkovou.)
Antonín Adam (Liberec)
Jerome Klapka Jerome: Tři muži ve člunu, Týden nad vzdouvající se hladinou
1. Text z knihy "Tři muži ve člunu" (Týden nad vzdouvající se hladinou) jsem si vybral proto, že mám rád jemný anglický humor. Představa anglického gentlemana
v dokonale padnoucím obleku, který vlaje zaklesnutý za zábradlí na zádi lodi a v jeho útrobách se převalují předplacené pochutiny, mě opravdu pobavila. Očekávání a realita se někdy úplně nepotkají...
2. Jediná výhoda – možnost zhlédnout můj projev opakovaně a napravit chyby – se zároveň stala nevýhodou. Všímal jsem si drobností, které by třeba ani nebyly znát. Takže nakonec ta první nahrávka byla i tou jedinou správnou a autentickou.
3. Náročné bylo představit si vedle kamery publikum – oči diváků. V hlavě jsem si přehrával chvilky, kdy by se třeba pousmáli...
4. Já bych si moc přál, aby si diváci můj přednes užili, protože já si ho užiji určitě. Mám totiž velkou radost z toho, že můžu konečně recitovat naživo a chtěl bych tu radost předat dál... Doufám, že se mi to podaří!
Pavla Belancová (Litvínov)
Petr Nikl: Ananasová pohádka
1. Text mi pomohla vybrat předchozí učitelka dramaťáku. Nabídla mi více textů a tenhle mě nejvíc oslovil, protože mám ráda v textu více postav a přímou řeč, abych si mohla hrát s utvářením charakterů.
Příběh je komická hříčka, kde autor Petr Nikl vytvořil hybridy zvířat, kteří se kamarádí a díky sázce se promění na svou verzi, kterou známe z dnešní reality, až na ptakopyska, který se stane vydrapusem, což je vtipné.
2. Výhody přenosu online byly v tom, že jsem nebyla ve stresu z toho, kam mám jít. Taky jsem nemusela složitě cestovat. I tak preferuji osobní setkání, protože chybí kontakt s publikem, když se díváte do hledáčku kamery. Sice na obrazovce byli ostatní recitátoři, ale nemohla jsem se jim dívat do očí.
3. Nebylo to pro mě vyloženě náročné, jen jsem doufala, že se nebudu sekat kvůli kvalitě přenosu.
4. Přála bych si, abych se uprostřed textu nezasekla a vše řekla správně. Chtěla bych svým přednesem pobavit diváky a zanechat co nejlepší dojem. A pokud to půjde, taky bych si to chtěla užít.
František Brozman (Karlovy Vary)
Vojtěch Steklač: Jak jsme šli s tátou na fotbal
1. Líbí se mi povídky Vojtěcha Steklače, jsou klukovské, pravdivé, vtipné a ze života. Je o rodičích a jejich marných snah nás vychovat k obrazu svému.
2. Výhoda: možnost chybu opravit, přetočit, nahrát nejlepší výkon. Nevýhoda: nejsou diváci, chybí zpětná vazba od nich.
3. Představit si to publikum, když mluvím jen do mobilu.
4. Abych se dobře naladil, navlnil na diváky, rozmluvil, pak to, snad, půjde samo!
Vojtěch Faltus (Šumperk)
René Goscinny: Nové Mikulášovy patálie – Návrat z prázdnin – kapitola Cirkus
1. Text jsme si vybrali kvůli humoru, kterým úryvek z knihy Nové Mikulášovy patálie nešetří; líbí se nám, že je zde větší množství přímých řečí různých typů žáků. Díky tomuto se mohl Vojta na recitaci vyřádit a vlastně si zahrát takové menší „divadýlko“ bez pohybu. Text všem připomíná, že podobné školní rošťárny také zažil – ať už jde o sladkosti, nedávání pozor, nepochopení pokynů paní učitelky, nedodržení slibu žáků, že budou hodní, pošťuchování, provokace či rvačky…
2. Velkou nevýhodu vidíme v ochuzení o společná setkání dětí z různých míst, tedy o atmosféru jednotlivých kol… Také nám chyběla zpětná vazba poroty na vystoupení v okresním kole. Na druhou stranu recitování online či natáčení na kameru přineslo větší pohodu a nové výzvy jít do soutěže navzdory okolnostem.
3. Nejnáročnější se nám zdál první krok – rozhodnout se jít do toho, přijmout nové cesty technologií a sladit čas pro setkávání přes Teams. Dále trénink frázování textu a dodržení přesného znění úryvku.
4. Budeme rádi, když se posluchači díky tomuto textu rozveselí a společně si užijeme nesoutěžní atmosféru.
Marek Holec (Český Krumlov)
Karel Poláček: úryvek z knihy "Bylo nás pět"
Filip Chramosta (Uherský Brod)
Mark Twain: Dobrodružství Toma Sawyera (úryvek)
Jan Jagelský (Brno)
Ezop: Lev a myš
1. Text jsem si vybral, protože se mi líbí, plyne z něj zajímavé poučení.
2. Výhodou bylo, že jsem video mohl na tolik pokusů, kolik jsem potřeboval a následně zaslat ten nejlepší. Nevýhody jsem nevnímal žádné.
3. S tímto typem práce jsem neměl žádný problém.
4. Přál bych si, abych správně odrecitoval text a nepřeřekl se.
Anna Marie Janíková (Pozlovice)
Josef Starec: Tajemství
Tomáš Jílek (Praha)
Ephraim Kishon: Červená Karkulka jako horor
Matyáš Kukrecht (Petrovice u Karviné)
Daniela Fischerová: Strom splněných přání
Lucie Lelková (Liberec)
Ilja Hurník: Metronom
Ondřej Lukeš (Praha)
Vladimír Vokolek: Povídání o hadu, který vystrkuje kníry
Alexandr Mojžíš (Praha)
Eva Papoušková: Cílovníci
Kryštof Nekuda (Třebíč)
Jan Vladislav: O chlapečkovi a holčičce, jak se procházeli v blátě, neboli nejdelší pohádka
1. Text mi nabídla paní učitelka, která mě na recitační soutěž připravovala. Hned se mi líbil, protože je docela vtipný a živý. Příběh je hlavně o trampotách, které mohou potkat obyčejného chlapečka a holčičku, když jdou v dešti na procházku.
2. Určitě mě napadají i výhody. Lze vytvořit více nahrávek a následně vybrat tu nejlepší. Při natáčení se dá začít znovu. Nevýhodou je, že chybí publikum a jeho reakce. Před diváky se více snažím. Pokud bych si měl vybrat, dám přednost recitaci naživo.
3. Nejnáročnější pro mě bylo zarecitovat text před kamerou tak, jako kdybych stál před diváky.
4. Moc si toho při přednášení nepřeji. Už to, že jsem postoupil až do Svitav, je pro mě splněné přání. Chtěl bych tuto svoji radost předat dál.
Kristýna Palatková (Křenůvky)
David Walliams: Smrad krevetových lupínků
Darina Penzešová (Hradec Králové)
Miloš Macourek: Plameňák
1. Tento text mi přišel vtipný, hezky podaný a zajímavý. Je to o tom, že plameňák v podstatě nepotřebuje svou druhou nohu a je jedno co se s ní děje.
2. Výhoda byla, že jsem nemusela být tak ve stresu, protože jsem byla pouze před mou mamkou a nikým jiným (ne že by mě vadilo být a vystupovat před lidmi) a také jsem si mohla vybrat ten nejlepší ze svých pokusů. Nevýhoda ale byla, že to vše podle mě bylo trochu komplikované. Určitě by to tak komplikované naživo nebylo.
3. Asi to zasílání. Nejdřív jsem nevěděla, kam to mám vlastně poslat. Když jsem to už zjistila, tak jsem zase nevěděla, jakou kategorii máte namysli. Ale vše se nakonec zvládlo.
4. Určitě bych chtěla, abych nečetla čárky a vše moc nekouskovala a samozřejmě abych nic nezapomněla a nezadrhla se.
Karel Roubych (Písek)
Jiří Dvořák: Sršeň
1. Protože byl vtipný, pravdivý, dobře se mi vyprávěl.
2. Výhody: Byla šance nahrávku zopakovat, když bych třeba zapomněl text.
Nevýhody: neviděl jsem lidi, neviděl jsem reakce lidí... ach jo...
3. Nebylo to vůbec náročné.
4. Aby se text líbil, potěšil a pobavil.
Jan Rybář (Písek)
Arnold Lobel: Divné boule (úryvek z knihy Pan Sova)
1. Z několika navržených textů od paní učitelky se mi nejvíc líbil tento. Je o starším pánovi (pan Sova), který když spatří svá kolena pod dekou, vyděsí se a cítí se ohrožen. Napětí a strach stoupají až do chvíle, kdy pan Sova vyhledá vhodné řešení a uklidní se.
2. Výhody: Nemusel jsem mluvit tak nahlas, jako před diváky. Když jsem něco pokazil, dalo se to nahrát znovu.
Nevýhody: Recitování do kamery se nedá rovnat s recitováním pro diváky. Chybí mi oční kontakt, zpětné reakce...
3. Asi nic :-)
4. Chtěl bych rozesmát diváky a užít si to.
Eliška Semančíková (Bohumín)
Shel Silverstein: O stromu, který dával
1. Vybrala jsem si tento text, protože se mi líbil ten příběh. Pro mě je ten příběh hlavně o tom, jak člověk zneužívá přírodu, že člověk z přírody jen bere, ale nikdy nic nedává. A měl by se k ní zase vrátit. A to nejen když něco potřebuje. Ale takoví my lidi asi jsme. Člověk – to je ten Chlapec a příroda – to je ta jabloň. Ale taky v tom vidím i například vztah rodiče s dítětem. Rodič je jako jabloň a dítě je Chlapec. Občas děti rodiče využívají a nechovají se k nim vždycky nejlíp, ale pro rodiče je to vždycky jeho dítě a vždycky mu dá úplně všecko. Jak už jsem říkala, vždycky je to jeho dítě, i kdyby už to byl stařeček. A líbí se mi, že ten příběh není jenom smutný, má totiž šťastný konec, že to dítě či ten člověk se nakonec vrátí tam, kde byl šťastný. Je krásné, že nakonec ten Chlapec – člověk chce poslední zážitky strávit s tím, koho jako malý miloval a kde byl doopravdy šťastný. Taky je v tom textu hezká i myšlenka, že šťastný je vlastně ten, kdo dává. Dále se mi líbí i povaha jabloně a i to, jak je trpělivá. Anebo i to, že i pařez – tedy někdo, od koho už bychom to vůbec nečekali – má co nabídnout.
A na tento text jsem narazila tak, že mamka mě poslala do knihovny, ať ji vyzvednu knížku. A vlastně ten text byl v té knížce napsaný. Já jsem si to už po cestě domů četla, a tak moc mě to zaujalo, že jsme to potom s mamkou začali připravovat jako recitaci.
2. Mně osobně se to natáčení online líbilo. Bylo to úplně odlišné, a ještě k tomu jsem si to mohla zarecitovat přímo v přírodě, což se k mému textu docela hodilo. Tu recitaci jsem tam prostě cítila. Dlouho jsme kombinovali, jestli to bude lepší v krásné přírodě nebo v přírodě už trochu zničené. Nejprve jsem dala přednost krásné přírodě, abych tím řekla, na čí straně jsem a že mě je sympatická hlavně ta jabloň. Nakonec ale poslední verze byla sice také v přírodě, ale ve vodě se už odrážely komíny. Mám tam tedy továrnu, ale sama sedím opřená u stromu, je to tedy takové nakombinované. Svět přírody, do kterého člověk zasahuje a ničí ho.
Už se i těším, až budu recitovat naživo, ale myslím si, že to recitování na kameru mělo svoje výhody... Naživo je to zase takové originální, jak se nám to právě v tu chvíli povede, ale na kameru jsme to mohli zkusit vícekrát, dokud se nám to nepovedlo.
3. Recitovat na kameru pro mne bylo v pohodě. Asi by měla být nevýhoda to, že nemůžu přímo komunikovat s lidmi, ale to mi ani moc nevadilo. Uměla jsem si představit, co nakonec ti lidé uvidí.
4. Naživo bych chtěla předat ten příběh, to, co už jsem říkala, že v něm všechno je. Hlavně aby si lidé uvědomili, že my lidé přírodu občas ničíme, někteří se k ní sice chovají hezky, to jsou ale výjimky. Já osobně chci pomáhat přírodě a chci, aby si to uvědomilo, co nejvíce lidí.
Štěpánka Šimonová (Kunčina)
Shel Silverstein: Monika, co chtěla poníka z knihy Jen jestli si nevymýšlíš
1. Já si svůj text vybrala, protože ke mně pasuje a mám ho ráda. Je veselý, hravý a rozesměje. Text je o umanutosti dětí a s nadsázkou zlehčuje rodinný život. Chce nám říct, že si máme víc naslouchat, společně se domlouvat a respektovat jeden druhého.
2. Výhodou bylo, že jsem mohla mít více pokusů, ale na živo je jen jeden. Ale jako nevýhodu vidím, že tam nebylo publikum. Bylo jiné přednášet jen do kamery – ona totiž lidi nenahradí.
3. Soustředit se na text. Když jsem před lidmi, text se mi vybavuje sám, ale když jen před kamerou, necítím se uvolněně, publikum mě naplňuje.
4. Moc bych chtěla, abych se nikde nezasekla, aby mi šlo dobře rozumět. A abych se ve vrcholech básně trochu zklidnila. A hlavně si to na pódiu pořádně užila.
Apolena Vondrašová (Domažlice)
Rachel Rusellová: Kulinářka
Vítek Štýbr (Nové Strašecí)
Shel Silverstein: Automat na domácí úkoly
1. Vybral jsem si ho, protože mi přišlo, že se hodí k této situaci (výuka přes stroje na dálku).
2. Výhody nebyly moc žádné, protože jsem kontaktní typ a online výuka mi nevyhovuje.
3. Vést dialogy – jak hrané, tak reálné.
4. Hlavně to říct zajímavě a na úrovni.
Františka Zikánová (Praha)
Jan Kraus: Nedělní polévka
1. Text mi navrhla paní učitelka a mě zaujal způsob, jakým Kraus vypráví. Bavil mě natolik, že jsem si poté půjčila celou knížku a začala od Krause číst i jiné povídky.
Kraus v textu vzpomíná na své dětství, konkrétně příhody s nedělní polévkou, kterou vařil jeho otec.
2. Recitování online bylo obtížnější než natáčení na kameru, kvůli technickým problémům. Bylo ale příjemné vidět (většinou) reakci diváků.
3. Nejtěžší byly již zmiňované technické potíže, potom také udržet si představu diváka.
4. Doufám, že už jsem nezapomněla, jak stát na jevišti, a hlavně že se nebudu bát všech těch lidí :)
Ptala se Klára Fidlerová
コメント