Po roce je tu opět Dětská scéna, kde mají příležitost zarecitovat talentované děti z celé České Republiky. Každý den se tu sjíždělo spoustu nadšených dětí, skvělých recitátorů a herců, kteří si chystali program na večer.
První den jsem mohla s radostí zasednout v obecenstvu a vyslechnout si hned 23 recitátorů z 2. kategorie. Poslechla jsme si kupříkladu Toníček (autor Shel Silverstein), Úplný cvok (Jack Gantos) a stopu ve mně zanechaly i Punčocháče (Júlie Váková).
Po prvním dnu jsme pochopila, o čem je tahle přehlídka. Navazují se tu nové kontakty s kamarády. Spojují nás tu stejné zájmy a štěstí vystupovat před obecenstvem.
Druhý den jsem měla příležitost zarecitovat na pódiu i já. Byla jsem sice trochu nervózní, ale těšila jsem se, až si to na pódiu užiju. Hned po druhé přestávce mě ozářili světla reflektorů a já mohla říct svůj text Monika, co chtěla poníka (Shel Silverstein). Bylo skvělé rozesmát obecenstvo. Zazněly tu nádherné básně a úryvky z knih jako třeba Kulinářka (Rachel Renné Russellová), Divné boule (Arnold Lobel), Jak jsme šli s tátou na fotbal (Vojtěch Steklač) a výrazně se do mě zabodl Sršeň (Jiří Dvořák) a samozřejmě i Červená Karkulka jako horor (Ephraim Kishon).
Po nádherných vystoupeních nás čekali dílničky recitátorů, kde nás lektorky Ivana a Zuzka Sobkovy více propojily pomocí skvělých her a z textů, které nás nejvíce zaujali, jsme dělali krátké scénky. Moc jsme se nasmáli. Nakonec jsme navštívili muzeum a poslechli si, co si o nás myslí vážení porotci, odborníci v dětském projevu. Radili nám, co máme příště lepšit. Laickým okem chybičky nešlo vidět, ale i nejlepší recitátor na sobě může stále pracovat.
Další den vystupovali nejstarší recitátoři. Měla jsem touhu vidět starší a inspirovat se jejich přednesem, a že jsem za odpoledne pochytila opravdu hodně. Nezapomenu na Kterak si vypůjčit sirku (Stephen Leacock) nebo Sestra (Jiří Suchý). Nemohu nezmínit Čaj a Káva, Bubi Blues (Alexandra Berková) nebo Mírumilovný lemur (James Thurber).
A tak si z téhle přehlídky vynáším výhru. Ale nemám na krku zlatou medaili ani si nenesu pohár. Ale jsou kolem mě moji noví kamarádi, to je ta nejlepší výhra.
Seznámila jsem se tu s mladou redaktorkou Rózou z Čáslavi, s Lindou z Rakovníka a
s Eliškou z Bohumína. Jsem šťastná, že jsem zde mohla zažít tuhle nezapomenutelnou atmosféru a věřím, že to není naposled, co jsme se viděli.
(PS: V pondělí určitě navštívím knihkupectví. Tolik tipů na úžasné knížky!)
Štěpánka Šimonová