Soubor Děti v kaši funguje již několik let pod vedením Pavla Skály a čítá celkem dvanáct členů. Soubor neměl možnost zahrát svou inscenaci Kryšpín, kterou vytvořil na základě knižní předlohy Ivony Březinové Útěk Kryšpína N., na krajské přehlídce, proto organizátorům Dětské scény 2021 zaslal její videozáznam. O tom, jak se zkoušelo v době karantény, jak se hraje na kameru bez diváků, na co se soubor těší ve Svitavách a co by si přál, aby se mu při hraní naživo a před diváky podařilo, jsme se zeptali celého souboru přímo na přehlídce před jejich představením. Děti odpovídaly spontánně a přes sebe, proto nejsou zaznamenány jejich jména.
Svou inscenaci jste točili na kameru. Jak se vám hrálo na kameru bez diváků? V čem je toto hraní snazší a v čem těší?
Bylo to divné. Zvláštní, když nikdo nesedí v hledišti. Když se hraje s diváky, tak podle jejich očí je možné poznat, jestli se to na ně přenáší nebo ne. Ale rozhodně to byla nová zkušenost. Před tím jsme nikdy na kameru nevystupovali. Je to zkrátka něco jiného a bavilo nás to.
Inscenaci jste měli rozpracovanou ještě před karanténou. V jaké fázi zkoušení vám nucená karanténa toto zkoušení přerušila?
V půlce. Bylo to nahozené. Neměli jsme to ještě vyčištěné. Hodně věcí se pak ještě změnilo. Něco se přidalo a něco se ubralo.
Zkoušeli jste i online?
Ne. Vůbec. Bavili jsme se o změnách, které bychom tam rádi zkusili udělat. Ale víc ne. Ono to zkoušet online nejde. Bylo to pro nás těžké.
Setkávali jste se nějak po dobu karantény?
Moc ne. Maximálně po dvou jsme se setkávali. Ale všichni ne. Jednou jsme se potkali i s vedoucím, když to šlo, a pak to setkávání zase zakázali.
Jaký byl pro vás návrat ke společnému setkávání tzv. na živo?
Bylo to hodně příjemné. Na druhou stranu to bylo náročné. Po karanténě to byl nezvyk zase naplno zkoušet. Ale bylo to příjemné, že jsme se opět viděli.
Co vás motivovalo k dalšímu zkoušení po skončení karantény?
Asi my. My navzájem. Máme se hodně rádi. Nikdy jsme to nehráli před diváky a měli jsme chuť si to zahrát. A taky nás motivovali naši vedoucí.
O čem pro vás vaše inscenace Kryšpín je?
O odlišnosti. Každý je jiný. A taky je to o šikaně. I když se život toho kluka zdá těžký, má kolem sebe i dobré lidi, kteří ho podporují. Chtěli jsme taky ukázat, že malinkatý dobrý skutek každého člověka může hodně pomoci.
Kdo je Kryšpín? Jaký je?
Je hodně citlivý, tichý. Má vadu sluchu. Ostatní se s ním moc nebaví až na pár lidí.
Proč jste začali pracovat právě na této předloze Ivony Březinové?
V září jsme věděli, že chceme udělat představení o odlišnosti. Nejprve jsme našli jinou knihu a až pak tu o Kryšpínovi. A ta se nám zalíbila víc. Je tak zajímavě napsaná, že na začátku nevíme, že Kryšpín neslyší a postupně se to v tom příběhu odhaluje.
Co byste si přáli, aby se Vám při hraní před diváky ve Svitavách podařilo?
Vtáhnout diváka do děje. Zaujmout ho. Aby ho to bavilo. Aby si divák uvědomil, že každý je jiný a každý je krásný.
Na co se ve Svitavách nejvíc těšíte?
Na hraní před diváky. Na ostatní soubory. Na bytí spolu. Na město Svitavy, protože je to moc krásné město.
Děkujeme za rozhovor.
HAG
Comments