Článek si také můžete pustit jako podcast na tomto webu:
Vážení virtuální účastníci Dětské scény, ani jsme se nenadáli a celostátní přehlídka dětského divadla a recitace je za námi. Vidina online světa se nenaplnila – naštěstí! V letošním ročníku jsme se pustili v redakci do experimentu publikování příspěvků pouze na webu. Poučeni mnohými technickými dovednostmi jsme objevili a naznačili možné další směřování přehlídkového periodika, které by se mohlo rozšířit na podcasty s výraznými osobnostmi Dětské scény, videokomunikaci s účastníky nebo zapojení dětského redaktora, který nabízí pohled na přehlídku z jiné perspektivy. Jsme si vědomi, že tento experiment má i své mouchy z naší strany. Ale neustále rosteme.
Avšak na druhou stranu jsem si osobně mnohem více užil osobní krátká setkání s lidmi, které jsem neviděl měsíce, některé i roky, ba dokonce většinu ani vůbec v životě. Byl to návrat do offline světa. Byl jsem zaskočen tím, že při potlesku po prvním představení jsem uhrančivě sledoval své ruce, co vlastně samovolně přirozeně dělají. Ony to nezapomněly, ale mozek z toho byl paf. A navíc díky tomuto potlesku s množstvím dalších diváků se objevila atmosféra, kterou jinde, než v divadle, a na přehlídce zvlášť, nezažijete – pocit sounáležitosti, bytí na jedné lodi, vzájemného porozumění stejné věci. To monitor nenabídne. Z toho důvodu jsem rád, že jsem se nechal unést na této vlně a osobní setkání s reálnými přáteli se mi protáhlo až daleko přes východ slunce… tedy než jsem musel zasednout ke klávesnici, abych dokončil tento závěrečník webového Deníku Dětské scény. Ovšem za tu jedinou noc v live módu to neskutečně rád udělám.
Josef Pekárek, už zase opět offline šéfredaktor online Deníku